vino2

 

Phylloxera – Mšička révokaz

Historický exkurs do největší vinařské katastrofy devatenáctého a dvacátého století.

Nejzásadnějším škůdcem vinné révy je Mšička révokaz latinsky (Viteus vitifoliae, příp. Viteus vitifolii nebo synonymum Dactylosphaera vitifolii ) z čeledi Phylloxeridae. Obvykle je jednoduše označován jako fyloxera (Phylloxera vastatrix), což je ovšem chybný název, protože phylloxera je jiný rod cizopasící na stromech dubu. Pro vyjasnění to snad stačí, ale i v dalším textu nadále zůstaneme u obecně zažitého pojmenování Fyloxera.

Do Evropy byla zavlečena kolem roku 1860 z Ameriky na sazenicích americké révy (vitis labrusca) přivezených pro okrasu. Od té doby prakticky až do 1.poloviny 20.století zničila téměř kompletně veškeré původní evropské vinice od Portugalska po Ural. A jen ve Francii, kde byla poprvé odhalena v roce 1863 v Liracu, zničila během 20 let milion hektarů vinic a způsobila pokles národního důchodu o 900 milionů franků.

Na Moravě se révokaz objevil nejprve v roce 1890 na Znojemsku v Šatově. Na Hustopečsku se mšička révokaz objevila v roce 1901 a přímo v Hustopečích v roce 1902 ve viniční trati, soudobě nazývané Murker dnes součást tratě Šimperky a zanedlouho jím bylo zamořeno celé moravské vinařství. Neštěstí se ohlašovalo postupně, již cca od osmdesátých let devatenáctého století nejprve ataky dodnes velmi nebezpečných chorob jako vřetenatka révová (Perenospora viticola- plíseň révová ) v roce 1878. Černá spála v roce 1885 a později Padlí révové (Uncinula necator ) nazývané také Oidium. Následovali také další škůdci a choroby, které se dříve vyskytovaly jen málo či vůbec. (Obaleč révový, Zobonoska révová, Roncet atp.)

Když vinařům začaly keře chřadnout, dlouho se nevědělo, co to způsobuje. Jak poznamenal jeden z nejvýznamnějších tehdejších vinařských odborníků V. Horňanský „Zhoubnost perenospory pozoruje vinař pouhým okem na „spáleném vinohradě“ i ze zdáli, ale révokaz sídlí na kořeni révy, tam ukryt a lidskému oku neviditelný saje výživnou šťávu, kterou keři odebírá. Keř se brání 2-3 či 4 roky, krní, žloutne a pak seschne“. A skutečně, až když se odhodlali uvadlé keře vytrhnout, objevili na kořenech něco žlutého“. Pod drobnohledem pak zjistili, že je to hmyz. Samotná mšička je tak malá, že se schová do dírky od píchnutí špendlíkem. Na jaře se pak vylíhnutá larva z kořenů přesune na mladý vinný list. Jeho pletiva krabatí, vznikají hálky až do velikosti hrachu. V hálce pak larva dospívá a naklade až 1200 vajíček.

A jak citujeme výše V. Horňanského, to že tento drobný, lidským okem téměř neviditelný hmyz dokázal během cca 60-ti let naprosto zdevastovat všechny evropské vinice, má vlastně velmi prosté vysvětlení. Kořenový systém americké révy (Vitis labrusca) je totiž proti mšičce odolný, kdežto kořeny evropské révy (vitis vinifera) jsou pro fyloxeru naprosto ideálním prostředím pro jeho množení.

Aby se zabránilo dalšímu šíření révokazu bylo nutno od základu změnit technologii pěstování vinné révy. Od římských dob cca do konce devatenáctého století, se totiž v pěstování vinné révy žádné velké inovace nekonaly. Sazenice vinné révy, popř. jen řízky z réví se kladli do vykopaných jam tzv. greftů ve vzdálenosti cca půl metru od sebe a počet keřů na hektar se pohyboval podle bonity půdy mezi 10 400 keřů na jeden hektar po cca 13 900 keřů na půdě nejkvalitnější. Vinaři ve vesnicích kolem Hustopečí a i samotní hustopečští vinaři povětšinou nijak nedbali výstrah a nařízení a velmi lehkomyslně přenášeli nákazu „révovými oblouky“, (tehdy jediné známe metody rozmnožování révy) z jedné vinice a obce do druhé.

Jako jedinná účiná metoda se nakonec ukázalo roubovaní evropské révy na americkou podložku. Odrůdy jako Vitis riparia, Vitis rupestris, Solonis, Berlandier, Kober atp. Pro pěstování této révy musely být založeny tzv. Podložkové vinice. První vinice v blízkém okolí o rozloze cca 1 ha vznikla ve velkých Pavlovicích v roce 1901. Hned v zápětí přikročili ke zřízení révové školky také v Hustopečích. Městská rada zakoupila vinici v blízkosti hřbitova ve viniční trati Hanfland (Konopné pole), dnes Stará hora a nechala zde zřídit prostřednictvím moravského zemského výboru menší mateční a podložkovou vinici. Po čase se ukázalo, že ani tato révová školka není odolná vůči některým dalším chorobám (objevila se zde např. choroba zvaná Roncet) a tak musela být v roce 1909 dočasně uzavřena. Na výzkumu této choroby tehdy pracoval přední vinařský specialista Dr. Karl Linsbauer z univerzity v Klosterneuburgu.

Ve třicátých letech si obec založila vlastní révovou školku, do které získala z hustopečské státní školky zdarma 10 000 ks řízků americké révy. Do poloviny dvacátých let, se v Hustopečích podařilo přeměnou staletých postupů a zavedením postupů nových. s révokazovou kalamitou vypořádat. Na hustopečských vinicích se révokaz podepsal skutečně drasticky a teprve na sklonku dvacátých a počátku třicátých let se podařilo vinařství vrátit do předrévokazového stavu.