vino2

 

Sylvánské červené

V naší nabídce se čas od času můžete setkat s bílým vínem z odrůdy Sylvánské červené. V současnosti máme asi 100 keřů Sylvánského červeného a v révové školce čeká na jaro dalších cca 350 sazenic. Vinici, ve které se nachází výsadba Sylvánského červeného, jsme získali na podzim roku 2008 a z té doby pochází i tento článek. Text jsem značně přepracoval a doplnil o nové informace pocházející, jak z nových zdrojů tak především z vlastní vinařské a vinohradnické praxe. Jedná se sice o poměrně odborný text, ale věříme, že Vás zaujme...


Sylvánské červené, Pavel Košulič

Popis odrůdy
Podle všech známek se jedná o variantu (mutaci) Sylvánského zeleného. Dokladem býval častý výskyt mutací barvy bobulí nejrůznějšího druhu, kdy se objevují hrozny červené i zelené na jednom keři a mnohdy také a i hrozny dvoubarevné. Tento jev býval pozorován v různých vinařských oblastech. Není také nepravděpodobné, že Sylvánské zelené je pozdější mutací Sylvánského červeného, podobně jako je to například u Rulandského šedého a Rulandského bílého. Ve třicátých letech dvacátého století bývalo uváděno, že se jedná o variantu Burgundského modrého (Pinot Noir/Rulandské modré)) s většími bobulemi - "Bodensee Burgunder", toto tvrzení je, zdá se již vyvráceno - mimo jiné hrozny Sylvánského červeného jsou daleko větší než hrozny Burgundského modrého. Podle VIVC je nejpravděpodobnější původ v dolním Rakousku coby kříženec odrůdy Rakouské bílé a Tramínu červeného.

Sylvánské červené bývalo rozšířeno na Slovensku v dnešní Malokarpatské VO a to v okolí Pezinku, v Modre nebo Limbachu. Na Moravě patřilo k poměrně častým odrůdám na Znojemsku. Společně se Sylvánským zeleným se také hojně pěstovalo na Hustopečsku, kde se uchovaly ojedinělé zbytky této odrůdy ve vinicích. Naopak na Mikulovsku bylo prakticky neznámé. V Čechách bylo Sylvánské červené roztroušeno ve vinicích na Litoměřicku, kde bývalo dosti oblíbeno - má zde totiž oproti Sylvánskému zelenému vyšší výnos.

Název dal odrůdě zřejmě římský (původně patrně Etruský) bůh Silvanus (též Sylvanus), který byl nejprve ochráncem lesů, později byl považován i za ochránce ovocných stromů, vinohradů a zemědělství vůbec. Ostatně z provincií Pannonia a Noricum se s Římany dostala réva na Moravu již ve 3. století po Kr.
Další lokálně používaná synonyma odrůdy Sylvánské červené jsou : Cinyfál červený, Cirfandler,Rakouské červené Oesterreicher Roth, Piros Cirfandli, P. Szilvani, Rifai Piros, Roter Silvaner, Schönfeiler Roth, Silvain Rouge, Silvanac Rdeci, Silvane Roz (Rumunsko), Szilvani Piros (Maďarsko),

Vhodnost a použití
Odrůda má zhruba tytéž vlastnosti jako Sylvánské zelené. Dosti často se používá jako hrozen stolní, i když primárně není určena k jídlu. Z tohoto důvodu bývalo poměrně oblíbené v Čechách. Pro pěstování je možno jej doporučit stejně jako Sylvánské zelené. Jinak o Sylvánském červeném platí vše, co bývá uvedeno o Sylvánském zeleném.

Popis odrůdy
Od Sylvánského zeleného se liší jen červenou barvou hroznů a pak tím, že jeho listy na podzim zežloutnou. Vzrůst je slabší, listy jsou střední velikosti, světle zelené, lesklého povrchu, třílaločné. Ozubení je střední velikosti, výkroj řapíkový je polootevřený, boční zářezy jdou až do poloviny čepele. Nervatura je světle zelená, na rubu vystouplá. Letorosty jsou světle zelené a hnědě tečkované, články krátké. Révoví je barvy hnědé, tmavěji tečkované.

Oboupohlavní pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. Plodem je středně velká, mírně oválná bobule, někdy deformovaná nahloučením v hroznu, její slupka je tenká, růžová až fialová, dužina je řídká, sladká, neutrální chuti, má málo kyselin. V některých letech, zvláště při redukované sklizni, jsou bobule barvy temně červené až modré, při velkých sklizních jsou i při plné zralosti zelenavě až slabě červené, takže budí dojem nezralosti. Hrozny jsou malé až středně veliké maximálně kolem 120 g válcovitě-kuželovité, husté a dosti kompaktní, na dlouhé třapině.

Zrání a fenologická data
Dobou zrání a celým vegetačním cyklem se neliší od Sylvánského zeleného.

Vedení a řez
V dobách, vedení tzv. na hlavu se Sylvánské červené řezalo v Čechách na Litoměřicku na čípky dvojoké až trojoké a jeden tažeň u silných keřů, na Moravě na na Hustopečsku a Kloboucku na čípky dvojoké, ve vyjímečných případech (na Mikulovsku) na čípky až čtyřoké.

V současnosti máme Sylvánské červené vedené na Rýnsko-hesenském vedení ve sponu 1x1,8 a řez provádíme na jeden tažeň cca 6 – 8 oček popř. na dva krátké tažně dva při zachování stejnoměrného zatížení keře.

Afinita
Platí o ní totéž jako o Sylvánském zeleném, přesnější pozorování však dosud chybějí a bude zřejmě velmi těžké je získat.

Choroby a škůdci
I v tomto ohledu se shledává velká podobnost se Sylvánským zeleným. Zvláště silně je Sylvánské červené náchylné na hnilobu a proto je radno jej sázet řidčeji. Také je nutno včas a důkladěně provádět zelené práce, vzhledem v vysoké citlivosti na padlí révové. Z naší zklušenosti také vychází, že odolnost vůči hnilobě je vyšší než u sylvánského zeleného. Taktéž je velmi citlivé vůči mrazu.

Výnos sklizně
Ve výnosu je údajně o něco slabší než Sylvánské zelené, názory se však různí. Podle záznamů ve Státní révové školce ve Strachoticích v době před druhou světovou válkou byla sklizeň na jeden keř (průměr v kg):
1933 - 0,52 kg, 1934 - 0,67 kg, 1935 - 0,58 kg, 1936 - 0,70 kg.
Novější údaje nejsou vzhledem k téměř úplnému vymizení odrůdy z moravských vinic k dispozici. Z našeho pozorování je těžko vyvozovat úplnější závěry, vzhledem k faktu, že se jedná o vinici v lokalitě s mimořáně suchým klimatem a i díky stáří vinice, jsou výnosy velmi nevyrovnané

Moderní práce uvádí výnos někde mezi 1,6-2,1 kg z jedné hlavy . Naše zkušenost je, jak už je zmíněno, bohužel ovlivněna stářím vinice.Kdy se náš výnos pohybuje kolem 0,7-1,6 kg z jednoho keře. Na výsledek má také poměrně značný vliv různost ročníků v posledních letech.

Jakost a složení
Chemické složení vína je velmi podobné Sylvánskému zelenému. Podle pozorování Výzkumného ústavu vinohradnického v Bratislavě, který v padesátých letech sledoval jakost vín odrůd Sylvánského zeleného a Sylvánského červeného, je víno z odrůdy Sylvánské červené vyšší jakosti, než víno z odrůdy Sylvánské zelené. Na Moravě však tato zjištění potvrzena nebyla
Při zpracování hroznů je třeba postupovat velmi rychle, především nenechávat rmut stát dlouho před lisováním, aby se zabránilo zvýšení barvy, jež bývá často až načervenalá. Bylo pozorováno, že v průběhu stárnutí se tento načervenalý nádech ztrácí. Podle pozorování ve Státní révové školce ve Strachoticích měl mošt toto složení (vždy cukr ve stupních °NM / kyseliny °/oo):
1932 - 23,0 / 8,4
1935 - 19,4 / 8,2
1936 - 19,3 / 9,9

Podle pozorování ve Státní pokusné vinici v Mutěnicích bylo složení moštu:
1932 - 18,0 / 7,3
1933 - 19,5 / 8,6

A naše vlastní pozorování z let 2010-14

2010 – 21,3/ 7,6
2011 – 24,6 / 4,2
2012 - 23,3 / 4,9
2013 – 20,2 / 7,8

2014- - 17,0 / 7,4